14 September 2016

20th


Tak už také znám ten pocit, kdy věk nekončí "náct". V mých deseti jsem si myslela, že dvacítka je ten přelom, kdy jdete odvážně i po tmě a ani se nebojíte v koupelně podívat přes zrcadlo za sebe s tím, že by tam mohlo něco nechutně nadpřirozenýho vybafnout. Ale tyhle skills jako je překonání strachu jsem si osvojila už před dvacátýma narozeninama (nebo minimálně předstírat). Osm let jezdeztví - nespočet pádů, jedna těžká zlomenina stehenní kosti a dva výrony v kotníku. Potápění na otevřém moři i ve skalách, kde zachování klidu je ze všeho nejdůležitější, dále surfování, krmení tygrů, jízdy na nejrychlejší a nejvyšší horské dráze v Evropě, řidičák, práce v cizině, tvrdé tréninky ve za všech podmínek ... tohle všechno mi dalo nejen skvělé adrenalinové zážitky, ale i psychickou odolnost. Přesto je pro mě rok 2016 torálním životním převratem. Nemyslím an takukončení střední, tím si každý musí projít sám, ale hlavně odcestování na rok do Vancouveru. Už zítra. Poprvé v životě mám cestovní horečku a nejsem schopná tu trému překonat. Co myslíte, že je na tom nejtěžší? Požádat o visum, zajistit školu, bydlení atd.? Pak si předtavte, že si máte vybrat, který boty budou mít to štěstí a šlápnou si na kanadskou půdu. Jakože dvěma páry bot na běhání to teprve začíná a to se musim dopočítat jenom na jedný ruce. Ale dost už o balení, velký dvacetiletý holky takové úkoly musí zvládnout s čistým klidem.

V pátek jsem narozky pořádně oslavila s kamarády a v sobotu Bohemková nálada pokračovala v rodinném kruhu (a to kruh s dost velkým poloměrem, abychom zabrali největší stůl). Jak jinak než v naší nejoblíbenější restauraci Sasazu. Potom přesun do Sky Baru v Hiltonu a po třech daiquiri teprve začíná ta pravá oslavenecká nálada. Druhý den mě (jako nikdy) nepřišla navštívit kocovina, ale začínám pěkným 30km výšlapem na kole, hodinku a čtvrt a na tuhle trasu mám i nový osobák. A jak jinak se další den zbavit bolesti z namožených nohou než suprovým 15km výklusem (jsem se zapomněla včas otočit a naběhla si tři kiláky navíc, trubka). Nohy po té měsíční pauze fungujou, a i když jsem před týdnem začínala na tempu 5:30 a 7km, v pondělí už to bylo 5:14 a 15km. No pořád to není nic extra, o těch posledních 20km z července po 5:00 se mi bude ještě dlouho zdát, ale beru to prostě tak, že návraty jsou těžké. Snažím se s tím bojovat a zase se dostat do závodní formy. Půlmaraton ve Vancouveru je na seznamu "Must complete".

11 September 2016

Big test of nutbutters


Není to ani tak dávno, co protejňáky ovládaly módní trendy v oblasti "zdravé" výživy. Poslední dobou slyšíme ze všech rohů v posiloven spíše o oříškových máslech, která se na většině eshopů se sportovní výživou dostala na první příčku v kategorii nejprodávanější a nejoblíbenější produkty.
Tentokrát to není o reklamě typu vyfotim se se šejkrem v ruce. Upřímně, já nikdy nezažila stav, že bych doslova toužila po protejnovém šejku. Ale s oříškovým máslem je to jiný. Náš vztah se opravdu prohlubuje každou zabořenou lžičkou, každým otevřením nového kilového balení a každým novým receptem, který by nebyl dokonalý bez kýble mandlového másla.

Začalo to nevinně burákovým máslem z Lidlu. Ale co to složení? Když už do té skleničky jednou rejpnete, ani nejsilnější vůle nezabrání tohleto zopakovat. Naštěstí za nedlouho přišel ten dlouho očekávaný boom. Na eshopech se objevují přírodní oříšková másla bez přidaných cukrů, soli a palmového tuku. K dispozici byly tehdy na výběr tři od značky My Protein  - mandlové (výživové hodnoty - 25gB, 6,5gS, 56gT), burákové (30gB, 12gS, 46gT) a kešu (20gB, 18gS, 53gT) ve variantě crunchy nebo smooth. Každá příchuť jiná, všechny perfektní. Mandlové zůstává můj favorit no. 1, i když nejvíc vyniká hořká chuť. Kešu je nasládlé a má nejřidší konzistenci. Staré dobré arašídové zůstává nadčasovou příchutí, kterou mám nejradši v kombinaci s kakaem.

Většinu másel jsem objednala přes eshop.aktin.cz. Velké množství značek a dodání do druhého dne. Ta doba výběru "toho pravého" trvá snad déle než samotná výroba. Právě proto jsem se rozhodla vám každou příchuť trochu více přiblížit. Mám vyzkoušené tyto značky: My Protein, The Protein Works, Šufánek, Nuts'n more, R3ptile i tu slavnou Proteinelu od Czech virus.

18 August 2016

Summer vibes from Roquetas


Zdravím ze Španělska! Stejně jako vloni přes léto pracuji jako animátorka v hotelu Zoraida. Poslední dobou mi chodí hodně dotazů ohledně této brigády a já ji mohu jen doporučit. Celé tři měsíce strávit v cizí zemi a žít uplně jiným způsobem je nejlepší zkušenost. Já ten španělský lifestyle strašně miluju a zároveň to je právě věc, která mě nejvíc oravuje. Všechno má přece čas. Jediný stres sem zase přiváží Češi. Nikam se nespěchá, všichni si užívají života a těch gigantických vln v moři.
A zase jako vždycky přeskakuju k jídlu, protože vám musím nutně sdělit, že frozen yoghurt tady mají snad nejlepší na světě. Už nás nebaví chodit se o polední pauze opalovat na pláž, horko radši zazdim myšlenkou na Kanadu (už za měsíc!) a jak zase vytáhnu prkno na sníh. Kdo by nedal přednost krásné zmrzlinárně před rozpáleným pískem?... Minulý týden jsme zašly s holkama a jednou španělskou animátorkou společně na večeři na tapas. Miniporce různých druhů jídel, takže můžete vyzkoušet snad všechno. Ale tapas není jen o rybách a sušené šunce, daly jsme si barevné miniburgery. Dokonalost. Modrej byl láska na první pohled.

Vtipem léta se stávají otázky ohledně počasí: "To tady pořád takhle fouká?" a "To jsou pořád takové vlny?" Chtěla jsem si každý den dělat čárky za každou takovou otázku, ale moc velké počty, chápete... z matiky jsem nematurovala.

No a za dva týdny domu. Nemůžu uvěřit, že to tak letí. A ještě víc nemůžu uvěřit tomu, že rok strávím v jedné z nejkrásnějších zemí na světě. Hlavně konečně zase uslyším angličtinu. Totiž tady ve Španělsku skoro nikdo ze zaměstnanců v hotelu neumí anglicky. Pokud už trochu mluví, časy pro ně neexistují. Naučila jsem se s nima mluvit tou nejjednodušší verzí, ale normálně mi to rve srdce, že jsem se takových let učila všechny časy a tvary sloves a tady na vás koukají, jako by to byla čínština. Ale je to docela sranda, když my se zase snažíme do toho vkládat i španělský slovíčka. Takže myslim, že tu máme nový jazyk špangličtinu.

První měsíc jsem i poctivě běhala, jako podle plánu. No pak ale k tomu máme každý večer půl hoďky minidisko (skákání v kuse), v poledne půl hoďky aqua aerobic (skákání v kuse) a dlouhé procházky na zmrzlinu. Jojo začátkem srpna se mi z toho zrodil zánět šlachy na nártu. Bomba. Běh nepřipadá v úvahu, bolí mě i chodit. Už je to přesně měsíc a pořád se to moc nezlepšílo. Ještě víc než sluníčky, jsem se tu snažila vyhýbat práškům, ale dneska jsem měla takovou vůli a ten nurofen si v lékárně koupila (sakra, je to dražší než zmrzlina). K tomu nějaký protizánětlivý gel a už snim zase o tom, jak si po měsíci zapnu appku nike run. Poslední běh byl vlastně 20km. Teď alespoň posilka, spinning a eliptical. Na tom sice taky ujedu přes 20km, ale to neni tak naplňující, jako když běžíte 10km proti silnýmu větru a najednou se můžete otočit o 180 stupňů a běžet zpátky s větrem v zádech. Zrychlovat tempo.

23 July 2016

Fresh summer snacks


Moje představa je, že když v těchto vedrech přijdu domu dehydrovaná a hladová z tréninku, najdu v lednici zralý a božsky vychlazený meloun. Celou polovinu. Ideální v kombinaci s passion fruit nebo pokapaný limetkou. K snídani to bývá zmrzlina - domácí banánová samozřejmě. Místo teplých jídel jsem si oblíbila letní závitky plněné zeleninou nebo i ovocem.
I když celé léto trávím pracovně ve Španělsku jako animátorka a mám plnou penzi v našem hotelu (čtěte: je tu všechno, na co si vzpomenu), stejně většinou kolem té obrovské čoko fontánky hned u vchodu do restaurace jenom projdu a rovnou se vrhnu na studené salátky. Cestou k tomu přidám tak deset kousků toho melounu :D. Jenže pohybu je tu tolik, že ani ty vaše chytré náramky takové číslo vydané energie neznají, protože jediných pár minut, kdy máme čas si sednout je vlastně jenom na to jídlo.
No jasně, že tu nejsem jenom na melounu a kousku zelených listů. Pizza je tu naprosto luxusní, palačinky ještě víc a rybu jsem zatím ani jeden den nevynechala. Jsme se taky s holkama rozhodly, že ty palačinky a pizzy každý den byly jako už trošku moc, tak jsme si daly středy a soboty #Crepes & Pizza Day. No a od té doby se stává, že se na nás animátorky ostatní lidi tak divně dívají, když neseme na talíři osm palačinek, v tom zabalenou zmrzlinu a vrhneme se mezi děti k čoko fontáně. Jako dezert konečně přichází na řadu ta božská pizza. Ohledně tréninku se rozepíšu v dalším článku, ale přizpůsobila jsem to vedru, času a hlavně aktuální energii, protože hrát s dvaceti pěti dětma celé odpoledne na babu v bazénu a pořád je počítat docela odsává energii. Běhám hlavně objemy 10-20km, jednou týdně jsem do toho ještě ale zařadila 200m úseky na tu rychlost, aby se neřeklo. A do posilovny chodim potrápit hlavně core a ruce.
Sice teď nevařím a nefotím žádné nové recepty, ale nastřádala jsem všechno ještě před odletem. Také jsem pro vás zjistila dva super receptíky na proteinové zmrzky od Danči - @daniela_stroufu

17 June 2016

Oreo coco nicecream


Nicecreams - guiltfree zmrzliny z banánů jsem si oblíbila hned, jak jsem jednu poprvé vyzkoušela. Fantazii na další ingerience se meze nekladou. Základ jsou oloupané mražené banány, čím zralejší, tím sladší. Nejlepší jsou ty "odpadní" tečkované kousky. Pokud pak chcete zmrzlnu ještě sladší, můžete spolu s banány rozmixovat i pár předem namočených datlí. Kolik banánů na jednu porci, to je na každém. Většinou dávám 2 banány, protože k zmrzce přidám další druhy ovoce na ozdobu, tunu oříškového másla nebo právě vytvořím dokonalou jin a jang kombinaci s křupavým oreo.

16 June 2016

Running philosophy


S napsáním tohoto článku jsem čekala až do mých posledních letošních závodů, které se konaly minulou neděli. Chtěla jsem prožívat přesně tenhle pocit, že něco, co mě poslední tři roky nejvíc naplňovalo, najednou končí. To vše pro to, aby moje věty byly opravdu upřímné. Poslední závody, poslední šance ukázat, že jsem celé ty roky poctivě trénovala, odpírala si spoustu věcí jako party a pití alkoholu (ne no), jen abych zaběhla co nejlepší čas, protože v nejbližší době (rok? dva?) se na žádné další závody nejspíš nedostanu. Rok v Kanadě, kam se v září chystám odletět studovat, překope všechny dosavadní plány.

13 June 2016

Overal everywhere, anytime


Ačkoliv většinu dne trávím ve sportovním oblečení, občas se naskytne příležitost, kdy si můžu zout běžecké boty, a dokonce se i nalíčit (lol, stejně jsem i půlmaraton běžela s perfektníma očníma linkama :* ). Každý den u mně ale platí, že čím méně kusů oblečení a doplňků, tím jsem spokojenější. Overal je můj letní 'must have kousek', proto ho mám taky v několika variantách. Sice potřebujete parťáka na rozepínání zipu na zádech, ale po chvice rozcvičky to zvládnete sami. Tenhle kousek skvěle taruje postavu, protože má v pase zavazovací mašli. Pak už je na vás, jestli ho doplníte společenskými botami, nebo obujete Conversky.
Za necelé dva týdny mě zase čeká dvouměsíční práce animátorky ve Španělsku, stejně jako vloni. Samozřejmě budu přidávat nejrůznější články i tam od tud, ale nové recepty asi nevyzkouším. Plánuji spíše outfit posty a také nějaké tipy na cvičení. Pokud máte speciální přání na téma článku, napiště do komentářů a já se ho pokusím přidat, ještě než odletim. :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...