08 June 2015

Why do you run?



"Jdu běhat." 

"Už zase? Proč?" 
 Každý máme jinou odpověď, která se mění během různých období v životě.

V páté třídě by má odpověď zněla: “Protože se paní učitelka dívá, jestli vyklusávám kolečko o 400m při tělesné výchově.” Žádné nadšení ani hlubší význam. V mých jedenácti čekat na odpověď typu: “Jen tak. Protože mě to baví.” by bylo delší než čekání na Godota. 
O pár let později jsem začala řešit to, jak vypadám a překvapivé zjištění bylo, že sportem se hubne. To už mám hned důvod jít si zaběhat a přihlásit se do atletického oddílu. Upřímně, jít si zaběhat znamenalo dobrovolných 400m rozklusu, sprinterský trénink a výklus. Nebyla jsem takový blázen, abych nedejbože uběhla nějakých těch pár kilometrů se štrekařema. A jak se ručička na váze posouvala stále níž a níž, začínala mě ta atletika nesmírně bavit. To už je ale jiný příběh. Až jednoho závodního dne v osmé třídě, jsem si při štafetě přetrhala vazy v koleni. Happy end se tedy zatím nekoná, tohle je jen zápletka a konec sprinterského období. Kvuli úrazu jsem měla zákaz rok běhat, takže bylo hodně těžké začít uplně od znova. Výsledkem byla ztráta svalů a rychlosti, kterou jsem nikdy už nedohnala. 
V mých šestnácti letech jsem si poprvé za svůj život šla sama od sebe zaběhat a ne jednou. Minimálně dvakrát týdně pravidelně půl hodinky klusu a po pár měsících forma přišla sama. Začalo mě to doopravdy bavit a těšila jsem se na běh za každého počasí. Po půl roce jsem se znova přihlásila do atletického oddílu a nevynechala žádný trénink. Sprinterům jen zamávat na pozdrav a dát si fartlek se štrekařema. 
Každý měsíc jsem běhala rychleji a lépe
Když trenér viděl, že to myslím s během vážně, začal mi každý měsíc posílat tréninkové plány na 5 tréninkových dní v týdnu. Mimo dlouhé pomalé běhy byly zařazené i kopce, posilovna, úseky na dráze a pravidelný strečink. Následovaly závody na 800-1500m a pár soustředění. V lednu 2014 jsem poprvé vyhrála v závodě na 10km silničního běhu. Na podzim tohoto roku zase poloviční trať. Každý, opravdu každý závod mi přinesl osobák a neskutečný pocit. Trénovala jsem tvrdě, pravidelně a za všech podmínek. Ochotna vstát klidně o hodinu dřív, než abych vynechala trénink. Po pátečních večírcích poctivá docházka na sobotní ranní tréninky. Vůle vzrostla jako tráva po dešti a já konečně zjistila smysl neustálého běhání. 
Už jsou tomu dva roky, co se běh stal součástí mého každodenního studentského života. Za rok 2015 zatim znamenal každý další můj závod další osobák a dokonce i jednu stříbrnou medaili z tratě na 15km s časem 1:09h. Na dráze jsem si letos poprvé vyzkoušela 3000m steeple a 5km nečekaně zaběhla pod dvacet a půl minuty. Jsem ráda, že po takové době dokážu říct, proč vlastně běhám - miluju překonávat překážky a výzvy! Dalším z mnoha důvodů může být i možnost jíst dvakrát víc než ostatní neběžci a váha to ani nezjistí. 
Takže běhejme, jezme co máme rádi, vyplavujme endorfiny, překvapujme sami sebe osobáky a vyhrávejme tvrdě vydřené medaile. Nikča 

Děkuji Edovi za otázku "Proč běháš?"

4 comments:

  1. Nejlepší článek. Upřímnej, jednoduchej, zajímavej. Zbožňuju na tom, ten skrytý pravdivý příběh, tvůj příběh. To jak jsi musela přestat, ale když jsi začla, tak na plno. Zakládám mezi záložky, protože až nebudu mít motivaci, tak věřím a vím, že díky tobě ji dostanu. Ani neumím popst, jak skvělý tohle je! Stejně máš můj obdiv.
    btw. mohla bych ti napsat na FB?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuju :) tvůj komentář made my day a to mám hned motivaci psát další články. Určitě mi na fb napiš.

      Delete
  2. Moc hezky napsaný článek :-)

    ReplyDelete
  3. Přečetla jsem to jedním dechem a mám chuť si zaběhat! :)

    ReplyDelete

Thank you so much for your lovely comments

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...