19 August 2017

The one black overal


Černý overal. Jeden kousek, do kterého se můžete obléknout snad na sto příležitostí. V každém módním časopise se dočtete rad, jak v ženském šatníku nesmí chybět perfektně padnoucí jeany, malé černé a elegantní bílá košile... já ješte doplním, že v šatníku nesmí chybět právě takový outfit, který si obléknete bez přemýšlení, bez vyhazování půlky skříně a bez přítomnosti myšlenek, že nemáte nic na sebe. U mně tento účel pokaždé splní právě jeany, conversky a bílá košile nebo tričko. K tomu hodinky, vždycky. Nuda.
V Mangu jsem ale objevila perfektní černý overal, kterému dám přednost i před uniformou z kalhot a trička. Nejednou byl na jedničku otestován mou špatnou náladou, co jsem se právě chystala vyházet skříň, nebo co jsem měla tak 5 min na vymyšlení outfitu na party. Černá barva ještě nikdy nic nepokazila. Jediný moment, kdy musíte zapojit fantazii k doladění outfitu je výběr bot a doplňků. Ale mě už znáte, takže opět - velké hodinky a jednoduché páskové boty to jistí. 

10 August 2017

All about willpower



Štěstí je… když běžím. Tenhle lék na bad days a stres mi pokaždé vrátí dobrou náladu a doplní endorfinky a energii. Je to pro mě obrovská úleva, když mám čas přemýšlet / nebo na nic a nikoho nemyslet. Jednoduše bez toho nemůžu žít! Nezáleží, jak špatný den máte, v jaké jste náladě nebo jestli jste v nějakém presu… utečte před vším špatným a vraťe se šťastnější, pozitivnější a naplněni energií.


Vždycky se dívejme dopředu. Všichni zažíváme chvíle, kdy se cítíme demotivovaní. Může to být po špatném tréninku (ale jak se říká špatn trénink je pořád lepší než žádný), nebo po nevydařeném závodě, kdy ze sebe nevydáme všechno, kdy víme, že jsme trvdě dřeli a očekávali mnohem lepší výsledek. Ale tady je nejdůležitější si uvědomit o čem to všechno je – o zkušenostech. Poučit se a hodit za hlavu špatný den, ne závodní boty. Všechny dny pro nás nemůžou být perfektní, třeba jsou perfektní pro někoho jiného. Každý moment, krásný i špatný je jako puclík, ze kterých se postaví obraz a celý náš život. V 11 letech jsem spadla z koně den před Vánocema a utrpěla vážnou zlomeninu stehenní kosti a roztříštila si koleno. Měsíc jsem strávila na lůžku se zdrátovanou nohou a další dva měsíce nemohla chodit. Ve čtrnácti letech jsem si na atletických závodech přetrhala vazy v koleni a tím skončila začínající sprinterská kariéra. Měla bych od té doby sedět doma na zadku a brečet, jak byl život nespravedlivý? Ne, že bych to nedělala… Ale pak jsem se sebrala. Přežila jsem všechny ty operace bez komplikací a alespoň mi kluci ve škole nosili baťoh s učebnicema. Když jsem se konečně v 16 vzpamatovala, začala jsem opět běhat a objevila nádheru vytrvaostních tratí.  Sice jsem byla od malička aktivní, chodila na gumnastiku, jezdila na koních, v zimě dělala snad všechny zimní sporty a na základce vyhrávala soutěže ve šplhu, ze začátku jsem uběhla sotva 2 kilometry v kuse. 
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...