10 August 2017

All about willpower



Štěstí je… když běžím. Tenhle lék na bad days a stres mi pokaždé vrátí dobrou náladu a doplní endorfinky a energii. Je to pro mě obrovská úleva, když mám čas přemýšlet / nebo na nic a nikoho nemyslet. Jednoduše bez toho nemůžu žít! Nezáleží, jak špatný den máte, v jaké jste náladě nebo jestli jste v nějakém presu… utečte před vším špatným a vraťe se šťastnější, pozitivnější a naplněni energií.


Vždycky se dívejme dopředu. Všichni zažíváme chvíle, kdy se cítíme demotivovaní. Může to být po špatném tréninku (ale jak se říká špatn trénink je pořád lepší než žádný), nebo po nevydařeném závodě, kdy ze sebe nevydáme všechno, kdy víme, že jsme trvdě dřeli a očekávali mnohem lepší výsledek. Ale tady je nejdůležitější si uvědomit o čem to všechno je – o zkušenostech. Poučit se a hodit za hlavu špatný den, ne závodní boty. Všechny dny pro nás nemůžou být perfektní, třeba jsou perfektní pro někoho jiného. Každý moment, krásný i špatný je jako puclík, ze kterých se postaví obraz a celý náš život. V 11 letech jsem spadla z koně den před Vánocema a utrpěla vážnou zlomeninu stehenní kosti a roztříštila si koleno. Měsíc jsem strávila na lůžku se zdrátovanou nohou a další dva měsíce nemohla chodit. Ve čtrnácti letech jsem si na atletických závodech přetrhala vazy v koleni a tím skončila začínající sprinterská kariéra. Měla bych od té doby sedět doma na zadku a brečet, jak byl život nespravedlivý? Ne, že bych to nedělala… Ale pak jsem se sebrala. Přežila jsem všechny ty operace bez komplikací a alespoň mi kluci ve škole nosili baťoh s učebnicema. Když jsem se konečně v 16 vzpamatovala, začala jsem opět běhat a objevila nádheru vytrvaostních tratí.  Sice jsem byla od malička aktivní, chodila na gumnastiku, jezdila na koních, v zimě dělala snad všechny zimní sporty a na základce vyhrávala soutěže ve šplhu, ze začátku jsem uběhla sotva 2 kilometry v kuse. 


“With self-discipline, all things are possible!” – Roosevelt
Atletika mě za ty roky naučila plno věcí a disciplína byla jedna z nich. Přesto, že mi trenér pravidelně sestavuje tréninkový plán, není jeho úkolem mě kontrolovat, jestli všechno splním. Jeho práce je poradit mi, co bych mohla dělat lépe a pomoct mi se stále zlepšovat. Jasně, že bych bez jeho vědomí mohla ošidit pár tréninků, pokud by se mi zrovna nechtělo běhat, ale jediný, koho bych podvedla, jsem já sama. Plním všechny své tréninky poctivě. Každý den si přečtu, co musím odtrénovat, jdu a udělám to. Žádné výmluvy.
Mám tisíc výmluv a důvodů jako všichni ostatní, proč bych neměla jít zrovna teď trénovat – únava, jet lag, úkoly, práce, cestování, rodinné akce… ale věc kterou jsem se naučila je, že když si nepřipustím ani jeden důvod jako výmluvu, je mnohem jednodušší pak říct ne i těm dalším. Je takových možností, jak předejít výmluvám, takže když mi někdo řekne, že nemá čas, odpovím: “Vstaň dřív a udělej to.” Když jsem chodila na střední, musela jsem občas vstávat v 5:00 a odběhat si trénink ještě před školou (odpoledne jsem trávila s učebnicema a nebo spíš na randíčkách atd). Neříkám, že to bylo příjemný, nesnášela jsem to a jsem ráda, že to nemusím takhle dělat teď, ale v mých očích neexistoval důvod vymlouvat se, že nemám čas. Popravdě,  radši jsem si šla zaběhat brzy ráno než vůbec. Jakou cenu pro vás má zdraví a sport?

2012 vs. 2017 

 Tip! Pro vás, kteří máte málo času a hodně práce – cvičte efektivně. Můžete vytěžit mnohem více z 20min fartleku nebo intervalového tréninku než 40min pomalého běhu. Posilka? V tom případě nechte doma mobil, protože na selfie s činkama v zrcadle neni přece čas. Jděte do gymu s jasným plánem a splňte ho. Můžete odcvičit velmi náročný a intenzivní tréning I během 20-40 minut místo 1.5 hodiny, protože pauzy na projíždění instagramu zaberou nějakou tu chvilku. Buďte svědomití v takových maličkostech a nemusíte ani trénovat každý den. Ale ujistěte se, že když už do toho jdete, dáváte do toho vše a děláte to na 100% !


Dobrá zpráva je, že vůle se take dá trénovat stejně jako svaly. Všimli jste si, kolik lidí za poslední rok, co začal být healthy lifestyle v módě, pohlo se svým životem tam, kde ho chtěli mít? Bývalí gaučáci a milovníci McDonaldu najednou sbírají trifecty na Spartanech a ti, kteří nechodili ve škole na tělocvik běhají maratony. Je tolik věcí, které byste rádi v životě udělali, jen občas chybí to něco… vůle začít. Není to ale jen o cinkání medailí a obdivu. Hlavní výhrou je zdraví a nesutečná dávka pozitivní energie a radosti ze života. Určete si nějaký cíl, goal, ale nezapoměňte ani na odměnu za jeho dosažení. Motivace je takový benzín pro naši psychiku. Bez motivace nedojedeme do cíle, ale když už tam jednou dorazíme, bude mnohem jednodušší pokračovat dál.




2 comments:

  1. Ahoj Nikčo 😊, moc díky za tenhle článek, přišel v pravou chvíli, zrovna jsem začala znova běhat a s každým proklatým kilometrem si nadávám, že jsem vůbec přestávala. Svou vůli teď cvičím jak se patří, občas to nevychází - třeba v teple nebo po party, ale snažím se 😊. Svůj trénink zaznamenávám na blogu, budu ráda, když se mrkneš 😉.

    Káča (http://running.thekatiediaries.org)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahooj :)
      jsem opravdu ráda, že se ti článek líbí! Někdy bohužel musíme spadnout na dno, abychom si uvědomili, jaké to je. Pak si vážíme všeho mnohem víc a dokážeme si užít i maličkosti. Určitě se na tvůj blog podívám, děkuju

      Delete

Thank you so much for your lovely comments

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...